Pytlák
1.
Když měsíc na nebíčku křídla svá rozkládá,
a lid po denní práci k spánku se ukládá.
[:Tu pytlák, s puškou svou,
jde v hloubi lesa na čekanou.:]
2.
Když měsíc na nebíčku stříbrnou leje zář,
tam v dáli u potůčku skrývá svou bledou tvář.
[:Tam v dáli, kde kráčí laň,
tu pytlák z houští již míří naň.:]
3.
Zahoukla lesem rána, laň smutně zakvílí
a její mladé tělo klesá v malé chvíli.
[:Tu pytlák, ze zvyku,
vráží jí ostrý nůž do boku.:]
4.
Vyrušen ranou z pušky myslivec spěchá ven,
a za zrádným pytlákem volá mocným hlasem.
[:Stůj chlape, zbraň svou mně dáš,
trest svůj v žaláři si odpykáš.:]
5.
Pytlák se pozastaví, hněv v jeho oku vzplál,
já svoji svoboděnku tak lehce neprodám.
[:Skok mocný, rozmach rukou,
myslivec klesá s nožem v prsou.:]
6.
Ráno když slunko vyšlo a ptactvo zapělo,
tam v dáli u potůčku leží mrtvé tělo.
[:Tam v dáli kdes, kde šumí les,
ať někdo poví, kdo vrahem jest.:]
